Častý dotaz aneb úkol, který by měl každý architekt ovládat, ale s příchodem počítačů se na tuto zručnost postupně zapomíná.
Věříme však, že ruční kresba a zjednodušování tu bude mít navždy místo a tím víc, čím složitější budou projekty a budovy.
Ve skriptách Architektonická a urbanistická tvorba od Kavan Trnkus z roku 1974, se tomu velice podrobně věnují.
Tak se na to pojďme podívat.
Různé typy šraf dle zobrazovaného měřítka:
– Jednoúběžníková perspektiva.
– Černobílé podání, které je náročné na pozornost a proto musí být o mnoho pečlivěji zpracováno.
– Perspektivní zobrazení vždy z úrovně chodce.
Kombinované výkresy z roku 1968.
Kdy architekti pomocí ŘEZOPERSPEKTIVY vysvětlovali své návrhy. Velmi málo využívaná technika přitom tak vysvětlující protože jsou vidět návaznosti.
Vykreslování detailu ve dvouúběžníkové perspektivě i z nadhledu. Čím dál se obraz kreslí tím míň podrobností do něj zanášíme. Najdete ty dva úběžníky?
Jednoúběžníková perspektiva – pohled na město shora. Téměř klasika, která ale laikovi ukáže hloubku prostoru.
Stylizace teras a silueta kontextu. Dnes, při rendrovaných výstupech není úplne možné hrát si s negativním prostorem. Navíc render Vás nutí již definovat v ranné fázi projektu mnoho detailů a taky rozhodnutí o materiálu.
Vrstevnice a čáry tvořící strukturu. Oko je vždy pohlazeno hezkou spletí čar či šraf.
Opět různá měřítka kresby a detaily překreslení té samé entity v různých měřítkách.
A na závěr odlehčující komix. Protože kresbou nejvíc vyjádříte! ;–)
Za podklady díky knihovně INarchitekti. Pezinok. Slovensko.
Za Visuin napsal Dalibor Dzurilla